Chords for Jak se Uhlíř a Šíp usmiřovali

_ _ _ _ _ _ _ _
Úplně sirozeně člověk na tom konci roku bilancuje, co se povedlo, co se nepovedlo.
_ _ Počítá ty dobré skutky, které nebyly potrestány.
_ _ A já se si říkám, na konci roku ještě jeden dobrý skutek k těmu.
No a _ přidám. _
_ _ Karle, prosím tě, pojď sem.
_ Karle, já mám pro tebe takový překvapení, takový dárek.
Tak prosím tě, co vy dva jste si vlastně udělali?
Ježiš, ještě ty septej.
No tak se s řenskou se těžko někdy domluvíš, no tak tobě to budu říkat.
A co mluvíš o řenský, to já rozumím, samozřejmě.
Já nemluvím o řenský, no to samozřejmě.
Když vám to nesedí, tak prostě dovodím, to nejde jinak.
Já mám pro tebe takový dárek.
Dárek na Sylvestra.
To bude nějaká ptákovina.
Ano, je to muž. _ _ _ _ _
_ Jaroslav Uhlík!
_ Jargo! _
Ahoj.
Jaroslav Jarzyk. _ _ _
_ _ _ _ _ _ Já vám pomůhám.
Karle Šíf.
Kluci, ani nevíte, jak já vás takhle rád vidím, takhle pohromadě.
No, tak podejte si [F#] ruce, usmířte se.
Počkej, ale my se nemusíme nějak usmířovat, my nemáme problém, tak řekni.
Já taky o ničem nevím, všechno v pohodě.
[E]
Ale ne dělejte, [F] [G] Hergott.
Spravdou ven.
No tak si to vyříkejte, [E] co jste si udělali, no co?
[G] Chodil jsi mu [A#] za ženou?
_ [A] Vždyť já tu jeho ani neznám.
Tak párkrát se vyděli.
[D#] _ _ _ Žežmada, vůli ženský se [N] rozpadne dvojice, nebo co?
Taková dvojice ještě.
Hergott, ty dvojice jsou založeny na tom kontrastu.
Vysoký, malý, pat pat a šon.
Ahoj, hardy.
Žeho hubený, tlustý, no ale jste byli chytrý.
No, chytrý a ten_ _ _ _ _ _
_meně
chápavý.
_ No to ani nevím, že jsme to takhle měli.
No jo, kdybym přece Karel volal, mám takovou věc připravenou,
to by jsi mohl s náma hrát, já říkám to samozřejmě rád,
že budeš hrát generála.
Na to my budeme hrát dva české vojáky a ten blbec bude všechno kazit.
To si řek?
Ale to jsem neřek.
_ Pomlouvat za zády kolegu.
Ale ne, já jsem kamaráda.
Já řeknu volkově všechno, co říkám.
Doba, ti opakuju.
Plt se ze mě dělat už nebudeš.
Ne, nerozčiluj se a netřeště na mě ty svoje dioktrije, to mě vždycky vytočí.
No, jož, jož, jož, jož, jož.
Já vím, co je ponorková nemoc.
No.
Já bych taky toho peco někdy nejradši zabil, že jo.
Až je.
Já vím prostě, dívat se pořád na ten ksicht. _ _
_ _ _ Co kýveš?
No, tak se mu nelíbí dívat se pořád na ten ksicht, no. Tvůj.
To je ponorková nemoc, no.
Ty se zase díváš na něj, no.
Tak si nic nevyčítejte, no.
No. _
Herbot, pánové, sakra.
Když se musíte nějak usmířit, všechno si to řekněte.
Já budu takový arbitr.
Ať chlápsky si to říct prostě, usmířit se.
No.
A budete zase ta stará dvojka.
Šíp, úlíč.
Ale kdybychom nikdy nebyli taková ta klasická dvojice.
Teď on dělá hlavně se svěrákem a_
No a co? _
Zvenka znám díl.
A my zase spolu tak často neděláme, jako ty s tou Bohdalovou.
A můžeš Bohdalovou mi vyčítej.
No tak samozřejmě, dělám s Jiřinkou,
protože si chci vedle sebe užít trošičku vyzrádlího herectví.
Prosím tě, nehraj na nás nějakého Redforda.
A já nehraju Redforda, ale trošičku, jako jsem potřeboval vedle sebe,
když šel nahoru pořádný herectví.
Herce klouního jsem vedle sebe leta neměl.
Protože nezlob se na mě, jakou narovinu ti to řeknu,
herec, [D#] který je v jednom kuse zapíchnutý u piana je herec na hovno.
Ty mě [G#m] rozumíš.
Tak, Samka, do mě to nevadí.
Jen do mě mě to nevadí, já nikdy nechtěl být herec.
Moje řemeslo vždycky byla a je muzika.
Jenže to on nechápal nikdy.
Ježiš, já nepochopím muziku?
Prosím vás, já, který jsem ho před lety vzal do svý kapely,
a víte proč?
Protože ho vodevšet vyhodili.
A na tu basu jsem hrál líp než on na to piano.
Držel to jak prase kost.
Všichni muzikanti v Praze se mu smály.
Ano, smály se mi, to je pravda.
Víte proč se mě smály?
Že beru do kapely nespolehlivýho idiota.
No, to je hezký.
A zajímavý, že ten oběd od toho idiota ti byl dobrý.
Jaký oběd?
O čem tu mluvíš o obědě?
Taky nevím.
Před desetí rokama jsme byli spolu v restauraci na obědě.
On neměl na útratu.
Já mu bučil stovku, myslíš, že mě ji vrátil?
No tak můj stovce se takhle rozchmotřit, to se styť, Karle.
Takže on si zapomněl, tak si mě to měl připomenout.
No, vždyť já jsem se snažil.
Já jsem dokud jsem začal odebírat častopis 100 plus 1. _ _
_ _ _ _ _ _ _ _
_ Jemu to vůbec netuklo.
_ Vždyť já jsem začal kvůli tomu i hubnout, jo?
Já mu říkám, hele, hubnu.
Už mám o kilo míň.
A on říká, já mu zase o kilo víc.
Proč?
To byla pravda.
A pak můžeme to dokázat, jak jsme jeli do těch budějíc,
jak si najednou říká, Karle, stovka, stovka, stovka!
Tady je stovka!
Ty jdeš na 30!
_ _ Zmírni!
No tak hoši, na vás, jo, to je hrdba.
Sedně si na stoličku. _ _
Vždyť jsi [F] geniální skladatel, prosím tě.
[E] Vždyť máme ty písničky rádi.
Vždyť máme ty písničky pod kůží.
No, něco už jsme [B] vypotili taky.
Ale tak, Karle!
Ty neblbni, _ [C] ty hraj! _ _ _ _
_ _ Jdu s děravou patou, [Am] mám horečku zlatou,
[F] jsem chudý, jsem sláb, [C] nemocen.
Bolí bych nebyl chudej, [G#] když mi lidi nevracej peníze.
_ _ [D] _
[C] _ [Bm] Nabízej úplatou [B] cokoliv.
[Em] Já nepotřebuju žádný [G#m] úplaty.
Já potřebuju tu svoji [G#] stovku zpátky a je klid, no.
[C] _ _ _ [F] _ _ Dělání, [G]
dělání, [C] všechny smutky zahání.
_ Já bych nebyl [D#] smutnej, kdybych si přišel na svoje peníze.
Kdybych si opuštěl jim jim je, vrátil bych.
Proč to bylo tady před světkama, jo?
Tady.
No, a [B] pakže to nejde.
_ [C#m] _ _ [E] Není nutno, není nutno, aby bylo [F#] přímo [F#m] veselo.
_ _ [B] Hlavně nezbíti snu dno, [C#] natož, aby se [E] bročelo.
_ _ [E] Chceš, šli trapce, že ti v papce, v zlaté můj se [F#] nepřes.
[F#m] _ _ [B] Nemít žádné kamarády, tomu já říkám [E] neštěst.
_ Nemít [C#m]
prachy.
_ _ Nevadí.
_ [C#m] Nemít srdce.
_ _ [E] Vadí.
_ [C#m] Zavít prachy.
_ _ [E] Nevadí.
_ [C#m] Řík mu tu, [A] jo, [B] to vadí. _ _
To [G#m] vadí.
_ _ _ Bude vadné, tak sakra, ježiš, malý.
Před světkama.
[E] Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo.
[F#m] _
_ [B] Hlavně nezbíti snu dno, natož, aby se bročelo.
_ [E] Není nutno, není nutno, aby bylo přímo [F#m] veselo.
_ [B] Hlavně nezbíti snu dno, natož, aby [F#] se bročelo.
_ _ [Em] _
_ _ _ _ [G] Já vám to mluvím. _
_ _ Znamen si.
_ _ _ [N] _
No, znamen. _ _ _ _