Jarek Nohavica a Pio squat: Já tam byl Chords

_ _ _ _ _ _ _ _
_ _ _ _ _ _ _ _
_ _ _ _ _ _ Tady jeden z mých dalších hostů, Jakey, z partičky P.O. Squad.
Hip-hopová partička z Díhlavy.
Skvělá.
Skvělí kluci. _
_ Přednedávně mě oslovili, jestli bychme spolu neudělali nějakou pecku,
tak jsem něco vymyslel, něco jsem napsal, posel jsem to klukům,
kluci to doklepli, dokončili to, takže my vám tady takto premiérově teď
společně zaspíváme naši společnou.
Ale připravte si, že to nebude žádná řachanda,
že to spíše bude vážnější.
Společně ze P.O. Squad, já tam byl. _
[A] _ _ _ _ _ _ _ _
[E] _ _ _ _ _ _ _
[B] Vy, kdož máte úši v [E] slyšení a učit dívání, všichni lidé dobré [Am] vůle slyšte moje [E] zpívání,
chci vám vylíčit příběh smutný jako život sám o tiché bolesti, kterou na duši [A] mám. _ _ _ _ _ _ _
[F#] _ [Em] _ _ _ _ _ _
[A] Městě Olomouc je starobylé metropolii, [E] a se narodilo dítě samým Ďáblem znamenané,
nebo děrudou z prnu velikosti [Em] lipového liku, kterou mělo [E] na tváři svéj soutene [Am] zrozeného Kristu.
_ _ [E] _ _ _ _ _
[F#m] _ [Em] _ _ _ _ _ [A] _ _
Jeho ubohá doka, jejíž jméno není známo, její položila k ní zíka vlen na chladivým ramorani,
komu řekla [C#m] obamani, že vyníla se muži, který je [E] vítěho kresla, a z koši jen [A] užil.
Seděl jsem vedle ní ve špinámi [E] bornelu, jenom tiše [A] pláhala a držela mě za [E] roku,
na sobě neměla nic a měla dělat robotu, měla jsem jele uspívat a prodávat [A] auto.
Dítě nalezeno bylo prvé druhého dnes [E] rána, kdy ztekl, že tak ty lavů nevšem od svého pána,
a svůj mý lékař s duchou řečí policajní čepšiny napsal, že jsme naprali.
Dalej dotoužila po ničem, než po chvíli tichta, přitisla se k mně, začala mi šeptat do úka,
že už nemůže dát, že ztrátí víru ve všech, co vyprávěla o tom, jak jí zaškrtili děcko.
Konec noci já v těch místech jsem byl, a však jiné jsem věci dělal, zpíval a půl,
dvacet metrů stávnou kuplen na lavičce z láhvy míra jsem zpíval a tvou zvon jsem pínal.
Dala pěkný věci o svým manželi, co poráduji, probouzí hned věci do [F#m] hlavy,
a její [Em] rodíců, když do pochorodu jí hned odhodili, dvacet let lípova už jí dokázali z [Am] cíly.
Zvíkni si [Bm] to šilku, lásko moje, [E] do rána bílého daleko je,
[F#] do rána bílého [Em] ještě kousek krásné je, když lidi_
Já tam seděl jako smoka, nebyl schopnej slova, všedejím pohledem už nedalo se vůbec nikam schovat.
Pak si lelena pospěla, začala usínat, přemtala se, když druhý můžu [Am] poslala.
Jaký sense mu zdá na co myslelo k [E] ránu, když vykládalo jeho tělo v týhle povíjanost.
Naslyšelo můj hlas, zavidělo hvězdy, tváří goblze a hlavičkou vlesty.
Tak už nemímala a já přes ní položil neku, vyšel jsem do noci ven, nadusil sobě chuť steku.
Myslel jsem na její trah, na každou její ránu, jaký sense jí zdá na co myslelo k [D] ránu.
Jistě slyšelo můj [E] hlas, který parkem směl, jistě volalo a já ho neslyšel.
Já ho neslyšel a nešel tam kam jít, bylo nik ne o té době mé písně, co bez vývky [A] sloub.
Nechal se mít tamhle, že dašel pomalu [E] domů, proč se mi nevydal v [A] nejstějpekelnej [F#m] drápu.
Uděl jsem si jen užít, [E] nevěděl co bylo nutné, po té robi sloubí písně bez vývky [A] sloub.
Účas podnáší naši bole zvolna [E] nahoru a hanácká rovina se táhne k obzoru.
Jako prstysek nevytyčí olmoucké měže a to já jsem byl, kdo tam na mramoru [A] ležel.
To já tam byl.
[E] To já tam byl.
To já tam byl.
To [F#m] já tam byl.
Já tam taky [Em] byl.
Já tam byl.
Aha. _
[A] Dobrý večer, jí hlava zdraví [E] Lucernu.
Jé. _ _
[F#] _ [E] _ Děkujeme pěkně. _ _
[N] Ho.
Díky.
Díky moc.
Piazku. _ _
_ _ _ [Am] _ _ _ _ [N] _