Chords for Miroslav Donutil v šanci 3
Tempo:
68.3 bpm
Chords used:
G
Em
Am
D
A
Tuning:Standard Tuning (EADGBE)Capo:+0fret
Start Jamming...
Dámy a pánové, a mým posledním hostem je herec, výborný vypravěč, Miroslav Donutil.
Já se zastavím u jednoho natáčení, u jednoho filmu, a sice u natáčení filmu Dědictví,
a ne, kurva, hoši, guten tag.
Film s náma točila, jak jste víte, režisérka Věra Chytilová.
Velmi konfliktně režisérka.
My jsme se s kámarádi už první den, protože se mi říkal, o vás se říká, paní režisérko,
že škrtíte herce a vy jste zatím srandovní tetina.
A ona říká, kdo vám to říkal, prosím vás.
Já říkám, to mě nikdo neříkal, se stačí dívat, jak jednáte, ne?
No to jsem ještě neviděla.
Od té doby jsme byli kamarádi.
A většky, když jsme skončili natáčení, tak jsme jeli do takový cukrárny naproti hotelu v Brněnskému,
který se jmenoval Ampone, a tam měli spousta zmrzlin.
A ona měla hrozně, a má hrozně ráda zmrzlinu, a tak si ho objednávala.
Objednala si a říká, jednu ostružinovou, jednu vanilkovou, jednu čokoládovou,
jednu karamelovou, jednu ztačatelu, jednu barvkovou.
No prostě namenovala toho strašně, deti to dali na tentaliz a já to zaplatil.
To by mě samozřejmě tak nevadilo, že jo?
Já jsem to platil rád, pán má platit dámně.
Mě štvalo to, co bylo potom.
Ona si to přinesla ke stolu a začala frflat.
Říkala, to vůbec není ostružinová, to má tak otřesnou chuť,
proják ze švestek nebo co.
Bo to je tohleto čokoládo, ale to je z nějaký náhražky nebo co.
To je tak příšerný.
Říkám, co je příšerný Věro, je to tvoje frflání,
já už to nebudu poslouchat, mě to nebaví, já toto furt ještě platím.
A vy se jste poslal?
Já jsem říkal, ne, mě to nevadí, že to platím, prosím, že to je jedno.
Ale mě rozčíluje to tvoje frflání, proč pořád o tom musíš vyplatat?
Já si budu vyplatat, co budu chtít.
Tak já jsem říkal, já si budu taky dělat, co budu chtít.
A už měl ruplý nervy a vzal jsem ten tališ a plesknul se mi ty zmrzliny na ten stůl.
A to jsem neměl dělat, ona se uhrazila, říkala,
teda to jsi mě neměla, on mi to připlesknul na stůl, no viděli jste to?
Teďka připlesknu ty všechno na stůl.
Říkám, a běž si koupit sama a svoji zmrzlinu.
A víš, že si koupím.
A šla k tomu pultu a říká, jeden kopeček vanilkový.
Děkuju vám.
Tak a teď mi dovolte, abych se s vámi rozloučil písní.
[G] Je to trošku tristní, že se budu loučit písní,
když je tady tolik zpěváků a jsou k tomu povoláni,
ale já zahraju jenom takovej jeden cajdák italskej.
My, když jsme jezdili s provázkem po světě,
tak jsme si tam vždy oblíbili nějakou písničku.
A jednou jsme našli jednu ukolébavku v Itálii,
která byla o černé kočičce,
která vklouzla pod postel se svým hebkým kožíškem,
já ji pohladil a ona se odešla.
Nám se to líbilo textově.
A tak jsme požádali našeho dvorního skladatele,
Miloše Štědroně.
A on nám z toho udělal drupovku,
což byl zpěvák, který tady tenkrát hodně frčel.
Já už si moc nepamatuju ty slova,
ale aspoň kousek toho, čím jsme se tenkrát bavili vám zahradil.
[Em] [Am]
[D] [G] [Em] [Am]
[G] [Em] [Am]
[D] [G] [Em] [Am]
[D] [G] Ma, [Em] jo rípen so [Am] suonávo,
[D] la gáda [G] faceva le kválo,
[Em] do se siera [Am] suonávam,
[D] [G] cera non [Em] píu [D] soldáre,
ma non cera píu,
dove [G] kvándo dí,
[Em] c'é perché [Am] to píu saráj.
[D] [G] Cera dove,
[Em] kvándo díce,
[Am] ricordáre,
[D] ma non lavoráre,
[G] perché píu [Em] saráj, mitore,
[Am] perché píu [D] saráj.
[G] Cera [Em] una volta,
[A] [Am] una gata,
[D] che aveva una [G] macchia [Em] terá,
un sul [Am] muso e una vecchia,
[D] son pita vicina,
vicina, vicina, vicina, vicina, [G] vicina, vicina,
po kví,
saráj mi tu,
perché píu,
dove,
kvándo,
saráj mi.
Já se zastavím u jednoho natáčení, u jednoho filmu, a sice u natáčení filmu Dědictví,
a ne, kurva, hoši, guten tag.
Film s náma točila, jak jste víte, režisérka Věra Chytilová.
Velmi konfliktně režisérka.
My jsme se s kámarádi už první den, protože se mi říkal, o vás se říká, paní režisérko,
že škrtíte herce a vy jste zatím srandovní tetina.
A ona říká, kdo vám to říkal, prosím vás.
Já říkám, to mě nikdo neříkal, se stačí dívat, jak jednáte, ne?
No to jsem ještě neviděla.
Od té doby jsme byli kamarádi.
A většky, když jsme skončili natáčení, tak jsme jeli do takový cukrárny naproti hotelu v Brněnskému,
který se jmenoval Ampone, a tam měli spousta zmrzlin.
A ona měla hrozně, a má hrozně ráda zmrzlinu, a tak si ho objednávala.
Objednala si a říká, jednu ostružinovou, jednu vanilkovou, jednu čokoládovou,
jednu karamelovou, jednu ztačatelu, jednu barvkovou.
No prostě namenovala toho strašně, deti to dali na tentaliz a já to zaplatil.
To by mě samozřejmě tak nevadilo, že jo?
Já jsem to platil rád, pán má platit dámně.
Mě štvalo to, co bylo potom.
Ona si to přinesla ke stolu a začala frflat.
Říkala, to vůbec není ostružinová, to má tak otřesnou chuť,
proják ze švestek nebo co.
Bo to je tohleto čokoládo, ale to je z nějaký náhražky nebo co.
To je tak příšerný.
Říkám, co je příšerný Věro, je to tvoje frflání,
já už to nebudu poslouchat, mě to nebaví, já toto furt ještě platím.
A vy se jste poslal?
Já jsem říkal, ne, mě to nevadí, že to platím, prosím, že to je jedno.
Ale mě rozčíluje to tvoje frflání, proč pořád o tom musíš vyplatat?
Já si budu vyplatat, co budu chtít.
Tak já jsem říkal, já si budu taky dělat, co budu chtít.
A už měl ruplý nervy a vzal jsem ten tališ a plesknul se mi ty zmrzliny na ten stůl.
A to jsem neměl dělat, ona se uhrazila, říkala,
teda to jsi mě neměla, on mi to připlesknul na stůl, no viděli jste to?
Teďka připlesknu ty všechno na stůl.
Říkám, a běž si koupit sama a svoji zmrzlinu.
A víš, že si koupím.
A šla k tomu pultu a říká, jeden kopeček vanilkový.
Děkuju vám.
Tak a teď mi dovolte, abych se s vámi rozloučil písní.
[G] Je to trošku tristní, že se budu loučit písní,
když je tady tolik zpěváků a jsou k tomu povoláni,
ale já zahraju jenom takovej jeden cajdák italskej.
My, když jsme jezdili s provázkem po světě,
tak jsme si tam vždy oblíbili nějakou písničku.
A jednou jsme našli jednu ukolébavku v Itálii,
která byla o černé kočičce,
která vklouzla pod postel se svým hebkým kožíškem,
já ji pohladil a ona se odešla.
Nám se to líbilo textově.
A tak jsme požádali našeho dvorního skladatele,
Miloše Štědroně.
A on nám z toho udělal drupovku,
což byl zpěvák, který tady tenkrát hodně frčel.
Já už si moc nepamatuju ty slova,
ale aspoň kousek toho, čím jsme se tenkrát bavili vám zahradil.
[Em] [Am]
[D] [G] [Em] [Am]
[G] [Em] [Am]
[D] [G] [Em] [Am]
[D] [G] Ma, [Em] jo rípen so [Am] suonávo,
[D] la gáda [G] faceva le kválo,
[Em] do se siera [Am] suonávam,
[D] [G] cera non [Em] píu [D] soldáre,
ma non cera píu,
dove [G] kvándo dí,
[Em] c'é perché [Am] to píu saráj.
[D] [G] Cera dove,
[Em] kvándo díce,
[Am] ricordáre,
[D] ma non lavoráre,
[G] perché píu [Em] saráj, mitore,
[Am] perché píu [D] saráj.
[G] Cera [Em] una volta,
[A] [Am] una gata,
[D] che aveva una [G] macchia [Em] terá,
un sul [Am] muso e una vecchia,
[D] son pita vicina,
vicina, vicina, vicina, vicina, [G] vicina, vicina,
po kví,
saráj mi tu,
perché píu,
dove,
kvándo,
saráj mi.
Key:
G
Em
Am
D
A
G
Em
Am
_ Dámy a pánové, a mým posledním hostem je herec, výborný vypravěč, Miroslav Donutil.
Já se zastavím u jednoho natáčení, u jednoho filmu, a sice u natáčení filmu Dědictví,
a ne, kurva, hoši, guten tag.
Film s náma točila, jak jste víte, režisérka Věra Chytilová.
Velmi konfliktně režisérka.
My jsme se s kámarádi už první den, protože se mi říkal, o vás se říká, paní režisérko,
že škrtíte herce a vy jste zatím srandovní tetina.
A ona říká, kdo vám to říkal, prosím vás.
Já říkám, to mě nikdo neříkal, se stačí dívat, jak jednáte, ne?
No to jsem ještě neviděla.
Od té doby jsme byli kamarádi.
A většky, když jsme skončili natáčení, tak jsme jeli do takový cukrárny naproti hotelu v Brněnskému,
který se jmenoval Ampone, a tam měli spousta zmrzlin.
A ona měla hrozně, a má hrozně ráda zmrzlinu, a tak si ho objednávala.
Objednala si a říká, jednu ostružinovou, jednu vanilkovou, jednu čokoládovou,
jednu karamelovou, jednu ztačatelu, jednu barvkovou.
No prostě namenovala toho strašně, deti to dali na tentaliz a já to zaplatil.
_ To by mě samozřejmě tak nevadilo, že jo?
Já jsem to platil rád, pán má platit dámně.
Mě štvalo to, co bylo potom.
Ona si to přinesla ke stolu a začala frflat.
Říkala, to vůbec není ostružinová, to má tak otřesnou chuť,
proják ze švestek nebo co.
Bo to je tohleto čokoládo, ale to je z nějaký náhražky nebo co.
To je tak příšerný.
Říkám, co je příšerný Věro, je to tvoje frflání,
já už to nebudu poslouchat, mě to nebaví, já toto furt ještě platím.
A vy se jste poslal? _ _
_ _ _ _ _ Já jsem říkal, ne, mě to nevadí, že to platím, prosím, že to je jedno.
Ale mě rozčíluje to tvoje frflání, proč pořád o tom musíš vyplatat?
Já si budu vyplatat, co budu chtít.
Tak já jsem říkal, já si budu taky dělat, co budu chtít.
A už měl ruplý nervy a vzal jsem ten tališ a plesknul se mi ty zmrzliny na ten stůl.
A to jsem neměl dělat, ona se uhrazila, říkala,
teda to jsi mě neměla, on mi to připlesknul na stůl, no viděli jste to?
Teďka připlesknu ty všechno na stůl.
Říkám, a běž si koupit sama a svoji zmrzlinu.
A víš, že si koupím.
A šla k tomu pultu a říká, jeden kopeček vanilkový. _ _ _ _ _ _
_ _ _ _ _ Děkuju vám.
Tak a teď mi dovolte, abych se s vámi rozloučil písní.
[G] Je to trošku tristní, že se budu loučit písní,
když je tady tolik zpěváků a jsou k tomu povoláni,
ale já zahraju jenom takovej jeden cajdák italskej.
My, když jsme jezdili s provázkem po světě,
tak jsme si tam vždy oblíbili nějakou písničku.
A jednou jsme našli jednu ukolébavku v Itálii,
která byla o černé kočičce,
která vklouzla pod postel se svým hebkým kožíškem,
já ji pohladil a ona se odešla.
Nám se to líbilo textově.
A tak jsme požádali našeho dvorního skladatele,
Miloše Štědroně.
A on nám z toho udělal drupovku,
což byl zpěvák, který tady tenkrát hodně frčel.
Já už si moc nepamatuju ty slova,
ale aspoň kousek toho, čím jsme se tenkrát bavili vám zahradil. _ _
_ _ _ _ [Em] _ _ [Am] _ _
_ [D] _ [G] _ _ [Em] _ _ [Am] _ _
_ _ [G] _ _ [Em] _ _ [Am] _ _
[D] _ _ [G] _ _ [Em] _ _ [Am] _ _
[D] _ [G] Ma, [Em] jo rípen so [Am] suonávo,
[D] la gáda [G] faceva le kválo,
[Em] do se siera [Am] suonávam,
[D] _ [G] cera non [Em] píu [D] soldáre,
ma non cera píu,
dove [G] kvándo dí,
[Em] c'é perché [Am] to píu saráj.
[D] _ [G] Cera dove,
[Em] kvándo díce,
[Am] ricordáre,
[D] ma non lavoráre,
[G] perché píu [Em] saráj, mitore,
[Am] perché píu [D] saráj.
[G] Cera [Em] una volta,
[A] [Am] una gata,
[D] che aveva una [G] macchia [Em] terá,
un sul [Am] muso e una vecchia,
[D] son pita vicina,
vicina, vicina, vicina, vicina, [G] vicina, vicina,
po kví,
saráj mi tu,
perché píu,
dove,
kvándo,
saráj mi.
Já se zastavím u jednoho natáčení, u jednoho filmu, a sice u natáčení filmu Dědictví,
a ne, kurva, hoši, guten tag.
Film s náma točila, jak jste víte, režisérka Věra Chytilová.
Velmi konfliktně režisérka.
My jsme se s kámarádi už první den, protože se mi říkal, o vás se říká, paní režisérko,
že škrtíte herce a vy jste zatím srandovní tetina.
A ona říká, kdo vám to říkal, prosím vás.
Já říkám, to mě nikdo neříkal, se stačí dívat, jak jednáte, ne?
No to jsem ještě neviděla.
Od té doby jsme byli kamarádi.
A většky, když jsme skončili natáčení, tak jsme jeli do takový cukrárny naproti hotelu v Brněnskému,
který se jmenoval Ampone, a tam měli spousta zmrzlin.
A ona měla hrozně, a má hrozně ráda zmrzlinu, a tak si ho objednávala.
Objednala si a říká, jednu ostružinovou, jednu vanilkovou, jednu čokoládovou,
jednu karamelovou, jednu ztačatelu, jednu barvkovou.
No prostě namenovala toho strašně, deti to dali na tentaliz a já to zaplatil.
_ To by mě samozřejmě tak nevadilo, že jo?
Já jsem to platil rád, pán má platit dámně.
Mě štvalo to, co bylo potom.
Ona si to přinesla ke stolu a začala frflat.
Říkala, to vůbec není ostružinová, to má tak otřesnou chuť,
proják ze švestek nebo co.
Bo to je tohleto čokoládo, ale to je z nějaký náhražky nebo co.
To je tak příšerný.
Říkám, co je příšerný Věro, je to tvoje frflání,
já už to nebudu poslouchat, mě to nebaví, já toto furt ještě platím.
A vy se jste poslal? _ _
_ _ _ _ _ Já jsem říkal, ne, mě to nevadí, že to platím, prosím, že to je jedno.
Ale mě rozčíluje to tvoje frflání, proč pořád o tom musíš vyplatat?
Já si budu vyplatat, co budu chtít.
Tak já jsem říkal, já si budu taky dělat, co budu chtít.
A už měl ruplý nervy a vzal jsem ten tališ a plesknul se mi ty zmrzliny na ten stůl.
A to jsem neměl dělat, ona se uhrazila, říkala,
teda to jsi mě neměla, on mi to připlesknul na stůl, no viděli jste to?
Teďka připlesknu ty všechno na stůl.
Říkám, a běž si koupit sama a svoji zmrzlinu.
A víš, že si koupím.
A šla k tomu pultu a říká, jeden kopeček vanilkový. _ _ _ _ _ _
_ _ _ _ _ Děkuju vám.
Tak a teď mi dovolte, abych se s vámi rozloučil písní.
[G] Je to trošku tristní, že se budu loučit písní,
když je tady tolik zpěváků a jsou k tomu povoláni,
ale já zahraju jenom takovej jeden cajdák italskej.
My, když jsme jezdili s provázkem po světě,
tak jsme si tam vždy oblíbili nějakou písničku.
A jednou jsme našli jednu ukolébavku v Itálii,
která byla o černé kočičce,
která vklouzla pod postel se svým hebkým kožíškem,
já ji pohladil a ona se odešla.
Nám se to líbilo textově.
A tak jsme požádali našeho dvorního skladatele,
Miloše Štědroně.
A on nám z toho udělal drupovku,
což byl zpěvák, který tady tenkrát hodně frčel.
Já už si moc nepamatuju ty slova,
ale aspoň kousek toho, čím jsme se tenkrát bavili vám zahradil. _ _
_ _ _ _ [Em] _ _ [Am] _ _
_ [D] _ [G] _ _ [Em] _ _ [Am] _ _
_ _ [G] _ _ [Em] _ _ [Am] _ _
[D] _ _ [G] _ _ [Em] _ _ [Am] _ _
[D] _ [G] Ma, [Em] jo rípen so [Am] suonávo,
[D] la gáda [G] faceva le kválo,
[Em] do se siera [Am] suonávam,
[D] _ [G] cera non [Em] píu [D] soldáre,
ma non cera píu,
dove [G] kvándo dí,
[Em] c'é perché [Am] to píu saráj.
[D] _ [G] Cera dove,
[Em] kvándo díce,
[Am] ricordáre,
[D] ma non lavoráre,
[G] perché píu [Em] saráj, mitore,
[Am] perché píu [D] saráj.
[G] Cera [Em] una volta,
[A] [Am] una gata,
[D] che aveva una [G] macchia [Em] terá,
un sul [Am] muso e una vecchia,
[D] son pita vicina,
vicina, vicina, vicina, vicina, [G] vicina, vicina,
po kví,
saráj mi tu,
perché píu,
dove,
kvándo,
saráj mi.