Chords for Nedvědi- Rok 94
Tempo:
55 bpm
Chords used:
E
D
Bm
A
Tuning:Standard Tuning (EADGBE)Capo:+0fret
Start Jamming...
Plakalo dobro nárohu s láskou, pokora zpívala jen druhý hlas.
Před sebou klobouka v špinavých blůzách [D] zpívaly hlad.
[E] A kolem lůza v rukou kameny a bahno a [Bm] žluč, za pár drobnejch jen u těla smál.
Ví křiky srašte je a nenechte [E] být, někdo přines první dříví, oni zůstali [A] stát.
Modrost je hloupost, co vymysl někdo, aby se lidé mohli trápit jen.
V čím toho člověk ví víc, tím smutnější [D] mu připadá svět.
[E] Jak bezohledně jednoducho zblaženě [Bm] spí, šťastná, že neví nic.
Letá si svou skleníčku a namasnej [E] stůl, v hlava padá to asi říct,
[A] že městy za nocím, když na nebi svítejí, můžeš si číst větí krásných men a spíš, že v básniku, že oni to krásou, [D] když ve vše zní.
[E] Že v podvědomí máme všichni jasný [Bm] cíl, pomáhat a fustranit ví, že láska je to jedinač, čím přežít [E] se dá a boles přijde, když nehde žít.
[A] Poslední první budou, až přijde ráno, neskud, k kam si budou zástupy stát a ten, kdo nevěřil, co moudře je psáno, [D] asi bude se bát.
[E] A všechno nenávratně sečteno [Bm] přijdej, aby ses povídal, už nepůjde lhát.
Dolů se jde tak strašně [E] snadno, jsou cesty, odkud nejde vrátit se [A] vstát.
Že vězdy zánocí, když na nebi svítějí, můžeš si číst jejich krásných mrem, a spíš, že v básních hůže oni to krásou, [D] když ve vše zní.
[E] Že v podvědomí máme všichni jasný [Bm] cíl, pomáhat a fustranit vstát, že láska je to jedinač, čím přežít [E] se dá a boles přijde, když nehde [A] žít.
Že vězdy zánocí, když na nebi svítějí, můžeš si číst jejich krásných mrem, a spíš, že v básních hůže oni to krásou, [D] když ve vše zní.
[E] Že v podvědomí máme všichni jasný [Bm] cíl, pomáhat a fustranit vstát, že láska je to jedinač, čím přežít [E] se dá a boles přijde, když nehde žít.
[A] Že vězdy zánocí, když na nebi svítějí, můžeš si číst jejich krásných mrem, a spíš, že v básních hůže oni to [D] krásou, když ve vše zní.
[E]
[Bm]
Před sebou klobouka v špinavých blůzách [D] zpívaly hlad.
[E] A kolem lůza v rukou kameny a bahno a [Bm] žluč, za pár drobnejch jen u těla smál.
Ví křiky srašte je a nenechte [E] být, někdo přines první dříví, oni zůstali [A] stát.
Modrost je hloupost, co vymysl někdo, aby se lidé mohli trápit jen.
V čím toho člověk ví víc, tím smutnější [D] mu připadá svět.
[E] Jak bezohledně jednoducho zblaženě [Bm] spí, šťastná, že neví nic.
Letá si svou skleníčku a namasnej [E] stůl, v hlava padá to asi říct,
[A] že městy za nocím, když na nebi svítejí, můžeš si číst větí krásných men a spíš, že v básniku, že oni to krásou, [D] když ve vše zní.
[E] Že v podvědomí máme všichni jasný [Bm] cíl, pomáhat a fustranit ví, že láska je to jedinač, čím přežít [E] se dá a boles přijde, když nehde žít.
[A] Poslední první budou, až přijde ráno, neskud, k kam si budou zástupy stát a ten, kdo nevěřil, co moudře je psáno, [D] asi bude se bát.
[E] A všechno nenávratně sečteno [Bm] přijdej, aby ses povídal, už nepůjde lhát.
Dolů se jde tak strašně [E] snadno, jsou cesty, odkud nejde vrátit se [A] vstát.
Že vězdy zánocí, když na nebi svítějí, můžeš si číst jejich krásných mrem, a spíš, že v básních hůže oni to krásou, [D] když ve vše zní.
[E] Že v podvědomí máme všichni jasný [Bm] cíl, pomáhat a fustranit vstát, že láska je to jedinač, čím přežít [E] se dá a boles přijde, když nehde [A] žít.
Že vězdy zánocí, když na nebi svítějí, můžeš si číst jejich krásných mrem, a spíš, že v básních hůže oni to krásou, [D] když ve vše zní.
[E] Že v podvědomí máme všichni jasný [Bm] cíl, pomáhat a fustranit vstát, že láska je to jedinač, čím přežít [E] se dá a boles přijde, když nehde žít.
[A] Že vězdy zánocí, když na nebi svítějí, můžeš si číst jejich krásných mrem, a spíš, že v básních hůže oni to [D] krásou, když ve vše zní.
[E]
[Bm]
Key:
E
D
Bm
A
E
D
Bm
A
_ _ _ _ _ _
_ _ _ _ _ _
Plakalo dobro nárohu s láskou, pokora zpívala jen druhý hlas.
Před sebou klobouka v špinavých blůzách [D] zpívaly hlad.
[E] A kolem lůza v rukou kameny a bahno a [Bm] žluč, za pár drobnejch jen u těla smál.
Ví křiky srašte je a nenechte [E] být, někdo přines první dříví, oni zůstali [A] stát.
Modrost je hloupost, co vymysl někdo, aby se lidé mohli trápit jen.
V čím toho člověk ví víc, tím smutnější [D] mu připadá svět.
[E] Jak bezohledně jednoducho zblaženě [Bm] spí, šťastná, že neví nic.
Letá si svou skleníčku a namasnej [E] stůl, v hlava padá to asi říct,
[A] že městy za nocím, když na nebi svítejí, můžeš si číst větí krásných men a spíš, že v básniku, že oni to krásou, [D] když ve vše zní.
[E] Že v podvědomí máme všichni jasný [Bm] cíl, pomáhat a fustranit ví, že láska je to jedinač, čím přežít [E] se dá a boles přijde, když nehde žít.
[A] Poslední první budou, až přijde ráno, neskud, k kam si budou zástupy stát a ten, kdo nevěřil, co moudře je psáno, [D] asi bude se bát.
[E] A všechno nenávratně sečteno [Bm] přijdej, aby ses povídal, už nepůjde lhát.
Dolů se jde tak strašně [E] snadno, jsou cesty, odkud nejde vrátit se [A] vstát.
Že vězdy zánocí, když na nebi svítějí, můžeš si číst jejich krásných mrem, a spíš, že v básních hůže oni to krásou, [D] když ve vše zní.
[E] Že v podvědomí máme všichni jasný [Bm] cíl, pomáhat a fustranit vstát, že láska je to jedinač, čím přežít [E] se dá a boles přijde, když nehde [A] žít.
Že vězdy zánocí, když na nebi svítějí, můžeš si číst jejich krásných mrem, a spíš, že v básních hůže oni to krásou, [D] když ve vše zní.
[E] Že v podvědomí máme všichni jasný [Bm] cíl, pomáhat a fustranit vstát, že láska je to jedinač, čím přežít [E] se dá a boles přijde, když nehde žít.
[A] Že vězdy zánocí, když na nebi svítějí, můžeš si číst jejich krásných mrem, a spíš, že v básních hůže oni to [D] krásou, když ve vše zní.
_ _ [E] _ _ _ _
_ [Bm] _ _ _ _ _
_ _ _ _ _ _
Plakalo dobro nárohu s láskou, pokora zpívala jen druhý hlas.
Před sebou klobouka v špinavých blůzách [D] zpívaly hlad.
[E] A kolem lůza v rukou kameny a bahno a [Bm] žluč, za pár drobnejch jen u těla smál.
Ví křiky srašte je a nenechte [E] být, někdo přines první dříví, oni zůstali [A] stát.
Modrost je hloupost, co vymysl někdo, aby se lidé mohli trápit jen.
V čím toho člověk ví víc, tím smutnější [D] mu připadá svět.
[E] Jak bezohledně jednoducho zblaženě [Bm] spí, šťastná, že neví nic.
Letá si svou skleníčku a namasnej [E] stůl, v hlava padá to asi říct,
[A] že městy za nocím, když na nebi svítejí, můžeš si číst větí krásných men a spíš, že v básniku, že oni to krásou, [D] když ve vše zní.
[E] Že v podvědomí máme všichni jasný [Bm] cíl, pomáhat a fustranit ví, že láska je to jedinač, čím přežít [E] se dá a boles přijde, když nehde žít.
[A] Poslední první budou, až přijde ráno, neskud, k kam si budou zástupy stát a ten, kdo nevěřil, co moudře je psáno, [D] asi bude se bát.
[E] A všechno nenávratně sečteno [Bm] přijdej, aby ses povídal, už nepůjde lhát.
Dolů se jde tak strašně [E] snadno, jsou cesty, odkud nejde vrátit se [A] vstát.
Že vězdy zánocí, když na nebi svítějí, můžeš si číst jejich krásných mrem, a spíš, že v básních hůže oni to krásou, [D] když ve vše zní.
[E] Že v podvědomí máme všichni jasný [Bm] cíl, pomáhat a fustranit vstát, že láska je to jedinač, čím přežít [E] se dá a boles přijde, když nehde [A] žít.
Že vězdy zánocí, když na nebi svítějí, můžeš si číst jejich krásných mrem, a spíš, že v básních hůže oni to krásou, [D] když ve vše zní.
[E] Že v podvědomí máme všichni jasný [Bm] cíl, pomáhat a fustranit vstát, že láska je to jedinač, čím přežít [E] se dá a boles přijde, když nehde žít.
[A] Že vězdy zánocí, když na nebi svítějí, můžeš si číst jejich krásných mrem, a spíš, že v básních hůže oni to [D] krásou, když ve vše zní.
_ _ [E] _ _ _ _
_ [Bm] _ _ _ _ _