Chords for Rest - CHODNÍKY (feat. Paulie Garand, prod. Jeha)
Tempo:
89.8 bpm
Chords used:
Bbm
Gb
Ab
Bb
Tuning:Standard Tuning (EADGBE)Capo:+0fret
Start Jamming...
[Bbm]
[Gb] [Ab]
Jo, [Bbm] je ha, res, výběh, každý hodne, každý [Gb] hodne, [Ab] jo, jo, [Bbm] jo.
To, co se týká nás, to je jenom na nás, někdo chce být prázdnej, někdo chce mě s to nasát,
pochopně ne stojím jen [Gb] tam, kam mě vítr [Ab] zavál, ale jdu s nima, ne proti, když ho cítím [Bbm] v patách,
proti všem a proti všemu, pravda je mi svatá a vím, jak prolháná umí být, celá slova je žatá,
tam, kde si nedáš bachat, [Gb] tam často k udlu [Ab] papáš, tam, kde si gumu nenatáhneš, můžeš to mít [Bbm] zapár,
dospělí těkají na podporu, děti napár, no za pár let budou děti bloudit městem na prázdno,
některý nejdou na prázdně [Gb] nedál, než na [Ab] váš blog, když chodím kolem, často musím slzů [Bbm] zamáčknout,
chodníky stává krep, děti maj v hlavách rep, děti maj v hlavách hněv, děti maj v hlavách stres,
děti na hlavách [Gb] ukřičej, zmrde na [Ab] válkeš, děti města nejsou děti, je to [Bbm] štvaná zvěř,
jestli chceš pryč, tak piješ, nebo se s tím nauč dejchat, ulice není pro každýho, chodí tě do sejta,
buď to propadneš, [Gb] a nebo [Ab] vydržíš do sejtra, buď se podrazíš, nebo ti zláme [Bbm] lejtka.
Nebyl tam na hudbě a zbytě, a nemusíš mi běžit, to ne, to ne, to ne,
nevadí, jestli [Gb] si to teď [Ab] nevšim, nebyl tam jak na vysoká šminy,
[Bbm] nebyl tam na hudbě a zbytě, a nemusíš mi běžit, to ne, to ne, [Bb] to ne,
město si mere daní, [Gb] probouzí tě se [Ab] s tím, kdy nezavíš pořad z druhej [Bbm] křtiny.
Jo, měl jsem to štěstí, že mluvím jen o tom, co jsem viděl, mám pliku v tom, že mám debydlet po chlopě,
já jsem klidnej, tak jako v noci padne [Gb] tma, můžeš si [Ab] být jistý, že noc je horší půlka dne pro ty, co v [Bbm] ohluchu bydlej.
Město je plný divnej, typů, co nemaj pigment, mají kuži v barvě ulice, která jim píše příběh.
Já nezvykám, že [Gb] nikdo z nich tam [Ab] není vinný, ale z některýma život [Bbm] jednoduše vymet.
Život plyne, dává, bere, otevírá i zavírá dveře, zamíchá nám někdy kartama jinak než [Gb] chceme,
a [Ab] určí jiný destinace než co plánujeme.
[Bbm] Pán Bůh natočí míst nebe a dělá si meme, bo každý, když něco poserem a pak se tomu smije,
v ten moment kčije, v míchy a [Gb] dole kčije, [Ab] a my nechtěme nic než jenom zase to slunce [Bbm] vidět.
Jo, to, co se týká nás, to je jenom na nás, tam, kam míří naše kroky, to je v našich hlavách,
a když tě zavedou na [Gb] šikmou plochu, [Ab] najdi balans, jsou totiž jenom dvě možnosti, budeš [Bbm] nebo padáš.
Nevadí, jestli [Gb] si to teď [Ab] nevěřím,
je to kvůli zvěk, nebo je to [Bbm] kašmíny,
ale byl jsem tam, a mě se to zvyčil,
a nemusíš mi věřit, když mi vyhodí,
[Bb] město si bere daní, [Gb] pro kouří tě [Ab] vysluň,
kdy nezadíš pořad druhých [Bbm] snů.
Ulice poliká lidi, jak masoždává bitch, podáší prstve, metě, rozpáru, trhá v trič,
na místa, kde chodníky [Gb] poznají, kdo je [Ab] levej snyč, který jsou ale často hororem, jako [Bbm] Blair Witch.
Vidím ty existence, přemýšlím, kam vítr zanech,
si chosmury až sem, do podchodů na zem,
kde se chlasná víno z [Gb] krabice [Ab] neřeší noc a den,
kde se hraje však i se zprdí a [Bbm] láté arpedýr.
Díky za rodinu a střechu nad hlavou, co mám,
to jsou ty ulice svýho města znám nejlíp sám.
I když jsem vyrozbitě [Gb] sludová, jsem [Ab] každej kout,
každej boh táný rok a půlty koukám s [Bbm] mnou za plouk,
když viděl kolovat rumy, ale i strykný story,
nasákný programa, co nepoznaly slovo sorry,
charaktery [Gb] punkery i fotry [Ab] bez práce,
mladý důky, co necháli talent [Bbm] krváce v rogách,
v automatech, v nohách je čekal jenom útěk,
před to súdem, co je stejně po tom době.
A teď tě vidím na [Gb] rohu ulice [Ab] stále clou,
kde kdo useděl někdy se už ani [Bbm] neví kdo.
Nevadí, [Gb] jestli si to teď [Ab] nevžij,
ale překud na úlici pokáž mi, [Bbm] kde.
Já nevím, kde jsem, ale já ho chci hrát vidět,
a nemusíš mi vyvířit,
[Bb] město si vere dan, [Gb] probouzí tě [Ab] ve snu,
kdy tě nezavíš pošepňu hej, [Bbm] chřtiny.
[Gb] [Ab]
[Bbm]
[Gb] [Ab]
[Gb] [Ab]
Jo, [Bbm] je ha, res, výběh, každý hodne, každý [Gb] hodne, [Ab] jo, jo, [Bbm] jo.
To, co se týká nás, to je jenom na nás, někdo chce být prázdnej, někdo chce mě s to nasát,
pochopně ne stojím jen [Gb] tam, kam mě vítr [Ab] zavál, ale jdu s nima, ne proti, když ho cítím [Bbm] v patách,
proti všem a proti všemu, pravda je mi svatá a vím, jak prolháná umí být, celá slova je žatá,
tam, kde si nedáš bachat, [Gb] tam často k udlu [Ab] papáš, tam, kde si gumu nenatáhneš, můžeš to mít [Bbm] zapár,
dospělí těkají na podporu, děti napár, no za pár let budou děti bloudit městem na prázdno,
některý nejdou na prázdně [Gb] nedál, než na [Ab] váš blog, když chodím kolem, často musím slzů [Bbm] zamáčknout,
chodníky stává krep, děti maj v hlavách rep, děti maj v hlavách hněv, děti maj v hlavách stres,
děti na hlavách [Gb] ukřičej, zmrde na [Ab] válkeš, děti města nejsou děti, je to [Bbm] štvaná zvěř,
jestli chceš pryč, tak piješ, nebo se s tím nauč dejchat, ulice není pro každýho, chodí tě do sejta,
buď to propadneš, [Gb] a nebo [Ab] vydržíš do sejtra, buď se podrazíš, nebo ti zláme [Bbm] lejtka.
Nebyl tam na hudbě a zbytě, a nemusíš mi běžit, to ne, to ne, to ne,
nevadí, jestli [Gb] si to teď [Ab] nevšim, nebyl tam jak na vysoká šminy,
[Bbm] nebyl tam na hudbě a zbytě, a nemusíš mi běžit, to ne, to ne, [Bb] to ne,
město si mere daní, [Gb] probouzí tě se [Ab] s tím, kdy nezavíš pořad z druhej [Bbm] křtiny.
Jo, měl jsem to štěstí, že mluvím jen o tom, co jsem viděl, mám pliku v tom, že mám debydlet po chlopě,
já jsem klidnej, tak jako v noci padne [Gb] tma, můžeš si [Ab] být jistý, že noc je horší půlka dne pro ty, co v [Bbm] ohluchu bydlej.
Město je plný divnej, typů, co nemaj pigment, mají kuži v barvě ulice, která jim píše příběh.
Já nezvykám, že [Gb] nikdo z nich tam [Ab] není vinný, ale z některýma život [Bbm] jednoduše vymet.
Život plyne, dává, bere, otevírá i zavírá dveře, zamíchá nám někdy kartama jinak než [Gb] chceme,
a [Ab] určí jiný destinace než co plánujeme.
[Bbm] Pán Bůh natočí míst nebe a dělá si meme, bo každý, když něco poserem a pak se tomu smije,
v ten moment kčije, v míchy a [Gb] dole kčije, [Ab] a my nechtěme nic než jenom zase to slunce [Bbm] vidět.
Jo, to, co se týká nás, to je jenom na nás, tam, kam míří naše kroky, to je v našich hlavách,
a když tě zavedou na [Gb] šikmou plochu, [Ab] najdi balans, jsou totiž jenom dvě možnosti, budeš [Bbm] nebo padáš.
Nevadí, jestli [Gb] si to teď [Ab] nevěřím,
je to kvůli zvěk, nebo je to [Bbm] kašmíny,
ale byl jsem tam, a mě se to zvyčil,
a nemusíš mi věřit, když mi vyhodí,
[Bb] město si bere daní, [Gb] pro kouří tě [Ab] vysluň,
kdy nezadíš pořad druhých [Bbm] snů.
Ulice poliká lidi, jak masoždává bitch, podáší prstve, metě, rozpáru, trhá v trič,
na místa, kde chodníky [Gb] poznají, kdo je [Ab] levej snyč, který jsou ale často hororem, jako [Bbm] Blair Witch.
Vidím ty existence, přemýšlím, kam vítr zanech,
si chosmury až sem, do podchodů na zem,
kde se chlasná víno z [Gb] krabice [Ab] neřeší noc a den,
kde se hraje však i se zprdí a [Bbm] láté arpedýr.
Díky za rodinu a střechu nad hlavou, co mám,
to jsou ty ulice svýho města znám nejlíp sám.
I když jsem vyrozbitě [Gb] sludová, jsem [Ab] každej kout,
každej boh táný rok a půlty koukám s [Bbm] mnou za plouk,
když viděl kolovat rumy, ale i strykný story,
nasákný programa, co nepoznaly slovo sorry,
charaktery [Gb] punkery i fotry [Ab] bez práce,
mladý důky, co necháli talent [Bbm] krváce v rogách,
v automatech, v nohách je čekal jenom útěk,
před to súdem, co je stejně po tom době.
A teď tě vidím na [Gb] rohu ulice [Ab] stále clou,
kde kdo useděl někdy se už ani [Bbm] neví kdo.
Nevadí, [Gb] jestli si to teď [Ab] nevžij,
ale překud na úlici pokáž mi, [Bbm] kde.
Já nevím, kde jsem, ale já ho chci hrát vidět,
a nemusíš mi vyvířit,
[Bb] město si vere dan, [Gb] probouzí tě [Ab] ve snu,
kdy tě nezavíš pošepňu hej, [Bbm] chřtiny.
[Gb] [Ab]
[Bbm]
[Gb] [Ab]
Key:
Bbm
Gb
Ab
Bb
Bbm
Gb
Ab
Bb
_ _ _ _ _ _ _ [Bbm] _
_ _ _ _ _ _ [Gb] _ [Ab] _
Jo, [Bbm] je ha, res, výběh, každý hodne, _ _ každý [Gb] hodne, [Ab] jo, jo, [Bbm] jo.
To, co se týká nás, to je jenom na nás, někdo chce být prázdnej, někdo chce mě s to nasát,
pochopně ne stojím jen [Gb] tam, kam mě vítr [Ab] zavál, ale jdu s nima, ne proti, když ho cítím [Bbm] v patách,
proti všem a proti všemu, pravda je mi svatá a vím, jak prolháná umí být, celá slova je žatá,
tam, kde si nedáš bachat, [Gb] tam často k udlu [Ab] papáš, tam, kde si gumu nenatáhneš, můžeš to mít [Bbm] zapár,
dospělí těkají na podporu, děti napár, no za pár let budou děti bloudit městem na prázdno,
některý nejdou na prázdně [Gb] nedál, než na [Ab] váš blog, když chodím kolem, často musím slzů [Bbm] zamáčknout,
chodníky stává krep, děti maj v hlavách rep, děti maj v hlavách hněv, děti maj v hlavách stres,
děti na hlavách [Gb] ukřičej, zmrde na [Ab] válkeš, děti města nejsou děti, je to [Bbm] štvaná zvěř,
jestli chceš pryč, tak piješ, nebo se s tím nauč dejchat, ulice není pro každýho, chodí tě do sejta,
buď to propadneš, [Gb] a nebo [Ab] vydržíš do sejtra, buď se podrazíš, nebo ti zláme [Bbm] lejtka.
Nebyl tam na hudbě a zbytě, a nemusíš mi běžit, to ne, to ne, to ne,
nevadí, jestli [Gb] si to teď [Ab] nevšim, nebyl tam jak na vysoká šminy,
[Bbm] _ nebyl tam na hudbě a zbytě, a nemusíš mi běžit, to ne, to ne, [Bb] to ne,
město si mere daní, [Gb] probouzí tě se [Ab] s tím, kdy nezavíš pořad z druhej [Bbm] křtiny.
Jo, měl jsem to štěstí, že mluvím jen o tom, co jsem viděl, mám pliku v tom, že mám debydlet po chlopě,
já jsem klidnej, tak jako v noci padne [Gb] tma, můžeš si [Ab] být jistý, že noc je horší půlka dne pro ty, co v [Bbm] ohluchu bydlej.
Město je plný divnej, typů, co nemaj pigment, mají kuži v barvě ulice, která jim píše příběh.
Já nezvykám, že [Gb] nikdo z nich tam [Ab] není vinný, ale z některýma život [Bbm] jednoduše vymet.
Život plyne, dává, bere, otevírá i zavírá dveře, zamíchá nám někdy kartama jinak než [Gb] chceme,
a [Ab] určí jiný destinace než co plánujeme.
[Bbm] Pán Bůh natočí míst nebe a dělá si meme, bo každý, když něco poserem a pak se tomu smije,
v ten moment kčije, v míchy a [Gb] dole kčije, [Ab] a my nechtěme nic než jenom zase to slunce [Bbm] vidět.
Jo, to, co se týká nás, to je jenom na nás, tam, kam míří naše kroky, to je v našich hlavách,
a když tě zavedou na [Gb] šikmou plochu, [Ab] najdi balans, jsou totiž jenom dvě možnosti, budeš [Bbm] nebo padáš. _ _ _ _
_ _ _ _ Nevadí, jestli [Gb] si to teď [Ab] nevěřím,
je to kvůli zvěk, nebo je to [Bbm] kašmíny,
ale byl jsem tam, a mě se to zvyčil,
a nemusíš mi věřit, když mi vyhodí,
[Bb] město si bere daní, [Gb] pro kouří tě [Ab] vysluň,
kdy nezadíš pořad druhých [Bbm] snů.
Ulice poliká lidi, jak masoždává bitch, podáší prstve, metě, rozpáru, trhá v trič,
na místa, kde chodníky [Gb] poznají, kdo je [Ab] levej snyč, který jsou ale často hororem, jako [Bbm] Blair Witch.
Vidím ty existence, přemýšlím, kam vítr zanech,
si chosmury až sem, do podchodů na zem,
kde se chlasná víno z [Gb] krabice [Ab] neřeší noc a den,
kde se hraje však i se zprdí a [Bbm] láté arpedýr.
Díky za rodinu a střechu nad hlavou, co mám,
to jsou ty ulice svýho města znám nejlíp sám.
I když jsem vyrozbitě [Gb] sludová, jsem [Ab] každej kout,
každej boh táný rok a půlty koukám s [Bbm] mnou za plouk,
když viděl kolovat rumy, ale i strykný story,
nasákný programa, co nepoznaly slovo sorry,
charaktery [Gb] punkery i fotry [Ab] bez práce,
mladý důky, co necháli talent [Bbm] krváce v rogách,
v automatech, v nohách je čekal jenom útěk,
před to súdem, co je stejně po tom době.
A teď tě vidím na [Gb] rohu ulice [Ab] stále clou,
kde kdo useděl někdy se už ani [Bbm] neví kdo. _ _ _ _
_ _ _ _ Nevadí, [Gb] jestli si to teď [Ab] nevžij,
ale překud na úlici pokáž mi, [Bbm] kde.
Já nevím, kde jsem, ale já ho chci hrát vidět,
a nemusíš mi vyvířit,
[Bb] město si vere dan, [Gb] probouzí tě [Ab] ve snu,
kdy tě nezavíš pošepňu hej, [Bbm] chřtiny. _ _ _ _
_ _ _ _ _ _ [Gb] _ [Ab] _
_ _ _ [Bbm] _ _ _ _ _
_ _ _ _ _ _ [Gb] _ [Ab] _
_ _ _ _ _ _ [Gb] _ [Ab] _
Jo, [Bbm] je ha, res, výběh, každý hodne, _ _ každý [Gb] hodne, [Ab] jo, jo, [Bbm] jo.
To, co se týká nás, to je jenom na nás, někdo chce být prázdnej, někdo chce mě s to nasát,
pochopně ne stojím jen [Gb] tam, kam mě vítr [Ab] zavál, ale jdu s nima, ne proti, když ho cítím [Bbm] v patách,
proti všem a proti všemu, pravda je mi svatá a vím, jak prolháná umí být, celá slova je žatá,
tam, kde si nedáš bachat, [Gb] tam často k udlu [Ab] papáš, tam, kde si gumu nenatáhneš, můžeš to mít [Bbm] zapár,
dospělí těkají na podporu, děti napár, no za pár let budou děti bloudit městem na prázdno,
některý nejdou na prázdně [Gb] nedál, než na [Ab] váš blog, když chodím kolem, často musím slzů [Bbm] zamáčknout,
chodníky stává krep, děti maj v hlavách rep, děti maj v hlavách hněv, děti maj v hlavách stres,
děti na hlavách [Gb] ukřičej, zmrde na [Ab] válkeš, děti města nejsou děti, je to [Bbm] štvaná zvěř,
jestli chceš pryč, tak piješ, nebo se s tím nauč dejchat, ulice není pro každýho, chodí tě do sejta,
buď to propadneš, [Gb] a nebo [Ab] vydržíš do sejtra, buď se podrazíš, nebo ti zláme [Bbm] lejtka.
Nebyl tam na hudbě a zbytě, a nemusíš mi běžit, to ne, to ne, to ne,
nevadí, jestli [Gb] si to teď [Ab] nevšim, nebyl tam jak na vysoká šminy,
[Bbm] _ nebyl tam na hudbě a zbytě, a nemusíš mi běžit, to ne, to ne, [Bb] to ne,
město si mere daní, [Gb] probouzí tě se [Ab] s tím, kdy nezavíš pořad z druhej [Bbm] křtiny.
Jo, měl jsem to štěstí, že mluvím jen o tom, co jsem viděl, mám pliku v tom, že mám debydlet po chlopě,
já jsem klidnej, tak jako v noci padne [Gb] tma, můžeš si [Ab] být jistý, že noc je horší půlka dne pro ty, co v [Bbm] ohluchu bydlej.
Město je plný divnej, typů, co nemaj pigment, mají kuži v barvě ulice, která jim píše příběh.
Já nezvykám, že [Gb] nikdo z nich tam [Ab] není vinný, ale z některýma život [Bbm] jednoduše vymet.
Život plyne, dává, bere, otevírá i zavírá dveře, zamíchá nám někdy kartama jinak než [Gb] chceme,
a [Ab] určí jiný destinace než co plánujeme.
[Bbm] Pán Bůh natočí míst nebe a dělá si meme, bo každý, když něco poserem a pak se tomu smije,
v ten moment kčije, v míchy a [Gb] dole kčije, [Ab] a my nechtěme nic než jenom zase to slunce [Bbm] vidět.
Jo, to, co se týká nás, to je jenom na nás, tam, kam míří naše kroky, to je v našich hlavách,
a když tě zavedou na [Gb] šikmou plochu, [Ab] najdi balans, jsou totiž jenom dvě možnosti, budeš [Bbm] nebo padáš. _ _ _ _
_ _ _ _ Nevadí, jestli [Gb] si to teď [Ab] nevěřím,
je to kvůli zvěk, nebo je to [Bbm] kašmíny,
ale byl jsem tam, a mě se to zvyčil,
a nemusíš mi věřit, když mi vyhodí,
[Bb] město si bere daní, [Gb] pro kouří tě [Ab] vysluň,
kdy nezadíš pořad druhých [Bbm] snů.
Ulice poliká lidi, jak masoždává bitch, podáší prstve, metě, rozpáru, trhá v trič,
na místa, kde chodníky [Gb] poznají, kdo je [Ab] levej snyč, který jsou ale často hororem, jako [Bbm] Blair Witch.
Vidím ty existence, přemýšlím, kam vítr zanech,
si chosmury až sem, do podchodů na zem,
kde se chlasná víno z [Gb] krabice [Ab] neřeší noc a den,
kde se hraje však i se zprdí a [Bbm] láté arpedýr.
Díky za rodinu a střechu nad hlavou, co mám,
to jsou ty ulice svýho města znám nejlíp sám.
I když jsem vyrozbitě [Gb] sludová, jsem [Ab] každej kout,
každej boh táný rok a půlty koukám s [Bbm] mnou za plouk,
když viděl kolovat rumy, ale i strykný story,
nasákný programa, co nepoznaly slovo sorry,
charaktery [Gb] punkery i fotry [Ab] bez práce,
mladý důky, co necháli talent [Bbm] krváce v rogách,
v automatech, v nohách je čekal jenom útěk,
před to súdem, co je stejně po tom době.
A teď tě vidím na [Gb] rohu ulice [Ab] stále clou,
kde kdo useděl někdy se už ani [Bbm] neví kdo. _ _ _ _
_ _ _ _ Nevadí, [Gb] jestli si to teď [Ab] nevžij,
ale překud na úlici pokáž mi, [Bbm] kde.
Já nevím, kde jsem, ale já ho chci hrát vidět,
a nemusíš mi vyvířit,
[Bb] město si vere dan, [Gb] probouzí tě [Ab] ve snu,
kdy tě nezavíš pošepňu hej, [Bbm] chřtiny. _ _ _ _
_ _ _ _ _ _ [Gb] _ [Ab] _
_ _ _ [Bbm] _ _ _ _ _
_ _ _ _ _ _ [Gb] _ [Ab] _